Na letišti jsem popojela letištním metrem k příletové hale, kde jsem si vzala zavazadlo a rozměnila peníze. Pak teprve nastala zkouška dne, musela jsem se dostat limuzina busem do centra, kde mě měla vyzvednout bookerka. Našla jsem pokladnu, koupila si lístek a šla k číslu mého stanoviště. Můj autobus se zrovna chystal odjíždět, ale řidič se slitoval a rychle mi hodil velký kufr do zavazadlového prostoru. Malý jsem tedy dovezla nahoru, ale vzápětí mi ho vzal a ukázal na druhý konec autobusu, a pak ho tam odvezl. Na mobilu mi vyskočilo upozornění o nízké baterii, tak jsem si ho chtěla dát na powerbanku, ale kabel jsem měla v malém kufru. Nedalo se nic dělat, hold jsem nemohla dokumentovat výhled z cesty. Celou cestou na mě šel spánek, ale bála jsem se usnout, abych nepřejela stanici. Konečně jsem asi po hodině dorazila na moji zastávku. Celá zmatená jsem vylezla ven, protože do mě řidič něco hustil korejsky, když jsem se ho zeptala, co je to za zastávku. Ukázal na ceduli venku a vyndal mi ze zavazadlového prostoru kufr. Asi dost spěchal, protože ani nečekal na můj lístek od kufru a rovnou vklouzl zpět do autobusu. Bookerka tam ještě nebyla,tak jsem se rozhodla nabít si konečně ten mobil."Do ******" jindy sprostě vážně nemluvím, ale tahle situace byla dost krizová. Malý kufr zůstal v autobuse. Zpětně musím říct, že jsem začala dost hysterčit. V kufru naštěstí nebylo nic drahého, za to jsem tam měla dost věcí, o které bych nerada přišla. Třeba všechno spodní prádlo, plyšáka od maminky (Čtete dobře, vracím se do dětských let. Mám ho, aby se mi nestýskalo :D), růženec od babičky, nějaké oblečení a v neposlední řadě tu nabíječku. Po chvíli jsem se trochu uklidnila, protože mi nic jiného nezbývalo a šla jsem si koupit pití. Po mém návratu už zde stála bookerka a dovedla mě do apartmánu. Cestou jsem ji vypověděla, co se stalo a ona mi slíbila, že zakusí zavolat na centrálu, ale nic nezaručuje. Řekla mi, že mě večer přesunou do jiného pokoje, ale prozatím zůstanu v pokoji dvou modelek - Liberty z Kanady a Daniela z Kostariky. Po seznámení mi přišly obě docela fajn. Od jedné z nich jsem si půjčila nabíječku a rychle se vysprchovala, protože mě čekal v 14:30 casting. Od agentury jsme asi 100 metrů, za což jsem ráda, alespoň doufám, že díky tomu nebudu mít problém chodit včas. Když jsem dorazila k agentuře, tak mě tam čekalo překvapení - můj kufr! Fuj, to se mi ulevilo! Nechápu, jak to za tak krátkou dobu dokázala. Asi jsem se u ní nezapsala nejlépe, když jsem ji přidělala tolik práce.  Muselo jsem ale něco zkonit, abych měla o čem psát. Po castingu jsem jen šla na přeměření a vyplnění úvodního dotazníku. Následovalo přestěhování do mého nynějšího pokoje a vydání se najít něco k snědku. Obešla jsem několik marketů a jediná zelenina, kterou jsem sehnala, byla žlutá nakládaná řepa. K tomu jsem si po složité domluvě v krámě koupila onigiry s kimchi, což je korejské pálivé nakládané zelí. Pálilo to tedy pořádně, nebýt tak hladová, tak to asi nedám. A to je asi tak vše, co bych Vám o mém příjezdu řekla!

Pár fotek mého apartmánu

Přejte mi hodně štěstí a zatím ahoj :)