SEOUL 8 - A TEN ZBYTEK
26.3.17Achjo, já jsem vážně nenapravitelná. Opět jsem se dostala k dopsání zážitků ze Seoulu až dva měsíce po mém návratu a to kdo ví, zda to vůbec dokončím. Vždy si říkám, jak budu stručná a shrnu toho do jednoho příspěvku co nejvíce, ale pak se rozpomenu a mám potřebu popsat vám každý detail. Tentokrát se mi to snad povede, abych mohla tuto kapitolu SEOUL na blogu už uzavřít!
Naštěstí teď už detaily z mé paměti vymizely a mým záchytným bodem jsou pouze fotografie, takže někdy to bude možná až moc strohé a suché, prostě jako když dostanete starý chleba bez pomazánky.
Takže tady jsem byla s Ivčou v obřím akváriu Coex.
Při naší návštěvě se nic takového nestalo.
Bylo to hezké,
předražené
a asi nejvíce nás zaujaly expozice pro děti.
Jednoho dalšího dne mě vytáhla spolubydlící na výstavu a následnou procházku do nákupní čtvrti.
Výstava byla...
Po obědě jsme si popojely a půjčily si kola (pro turisty zadarmo), projely jsme se kolem jezer, skrz několik klikatých uliček a zajely i do Olympijského parku.
A konec dne jsem zakončila noční procházkou v Gangnamu. Noční toulání se uličkami velkoměsta patří k mým oblíbeným činnostem.
Růžové pantery nám darovala skupinka mladých Korejců, kteří jich měli plné igelitky. Vyhráli je ve výherních automatech a asi si všimly našich závistivých pohledů a slitovali se nad námi. |
Odkoulely jsme se z restaurace do blízkého kina, kam jsme šly na 4D film -Fantastic beasts and where to find them. Byla jsem z toho nadšená. Občas jsem sice nerozuměla, ale hýbající, klepající sedadla, vůně, déšť a další efekty to dohnaly.
Pak došlo taky na každoměsíční setkání Čechů a Slováků, kam jsme tentokrát dorazili ve větším počtu a moc si to užili.
Pravděpodobně víkend na to se slavil na ambasádě Mikuláš se vším tradičním, co k němu a Čechám patří...s Mikulášem, andělem, čertem, chlebem, gulášem, pivem atd.
Přišel den prvního velkého loučení a to s Ivčou, která odjížděla. Měla jsem s ní ale domluvenou poslední věc a to výšlap na Nansan a návštěvu vyhlídkové věže za západu slunce. Jelikož jsem měla práci, tak jsme to bohužel úplně načas nestihly, ale i tak to byla nádhera. Nahoře na vyhlídce jsme měly štěstí na další Čechy, no chápete to, je nás všude jak mravenců.
Tahle fotka tu není omylem! Jedná se o českou restauraci kolem které jsem procházela cestou z práce. |
Výhled ze záchodové kabinky nás uchvátil natolik, že jsme si s ním musely udělat fotku. |
A teď se konečně dostávám k úplnému závěru. Mojí poslední prací bylo focení na východním pobřeží Korei na pláži. K mému štěstí ale ten den ukazovaly teploměry až -8 stupňů a sněžilo. Taková zima mi snad v životě nebyla. Cestou zpět jsme se zastavili na obědovečeři (v 16 h.) v
tradiční korejské restauraci.
Zbývalo mi už jen několik málo hodin na dopakování a rozloučení se i se Simčou.
Spolubydlící mi na rozloučenou koupila zase mrkvový dort s karamelovou polevou z další veganské restaurace, která byla na mém seznamu. To byl ale hodovací den.
Z minula jsem se poučila a tentokrát už jsem žádné zavazadlo v autobuse nenechala. Cestu do Istanbulu jsem krom jídel, které bych si nenechal ujít, prospala. A krize mě přepadla až při čekání na let do Prahy, kdy mi 2 hodiny přišly jako věčnost.
Praha, Praha, Praha...hrknutí letadla při přisednutí na zem značilo konec dalšího skvělého dobrodružství.
2 komentářů
Ta česká restaurace mě překvapila, vážně jsem myslela, že fotka je omyl :D Seoul vypadá velmi zajímavě, rozhodně se tam jednou také chci podívat! A ten outfit z focení z pláže vypadá super, hlavně, že jsi nakonec neumrzla při těch teplotách :)
OdpovědětVymazatDěkuji za milý komentář. Opravdu se mi tam moc líbilo. Přeji ti, ať se ti tam také podaří podívat.
Vymazat