SEOUL 8 - A TEN ZBYTEK

26.3.17

Achjo, já jsem vážně nenapravitelná. Opět jsem se dostala k dopsání zážitků ze Seoulu až dva měsíce po mém návratu a to kdo ví, zda to vůbec dokončím. Vždy si říkám, jak budu stručná a shrnu toho do jednoho příspěvku co nejvíce, ale pak se rozpomenu a mám potřebu popsat vám každý detail. Tentokrát se mi to snad povede, abych mohla tuto kapitolu SEOUL na blogu už uzavřít!
Naštěstí teď už detaily z mé paměti vymizely a mým záchytným bodem jsou pouze fotografie, takže někdy to bude možná až moc strohé a suché, prostě jako když dostanete starý chleba bez pomazánky.
Takže tady jsem byla s Ivčou v obřím akváriu Coex.

Prý tam nedávno sežral žralok žraloka.
Při naší návštěvě se nic takového nestalo.
Bylo to hezké,
předražené
a asi nejvíce nás zaujaly expozice pro děti.

Jednoho dalšího dne mě vytáhla spolubydlící na výstavu a následnou procházku do nákupní čtvrti.
Výstava byla...

...zajímavá.

Jedno sobotní poledne mě Sandra vzala na buddhistickou meditaci. Vtipnou náhodou jsme tam potkaly ještě jednu Češku z Brna. Po meditaci se vyrazilo na společný oběd, kde nám Korejské osazenstvo domluvilo vege verzi jednoho z pokrmů. Bylo to dobré, ale na náš vkus až moc pálivé.
Po obědě jsme si popojely a půjčily si kola (pro turisty zadarmo), projely jsme se kolem jezer, skrz několik klikatých uliček a zajely i do Olympijského parku.
A konec dne jsem zakončila noční procházkou v Gangnamu. Noční toulání se uličkami velkoměsta patří k mým oblíbeným činnostem.
Růžové pantery nám darovala skupinka mladých Korejců, kteří jich měli plné igelitky. Vyhráli je ve výherních automatech a asi si všimly našich závistivých pohledů a slitovali se nad námi. 
Tady můžete vidět mexickou baštu, kterou jsme oslavovaly Ivančiny narozeniny. A za ten dezert, zvaný cookies pizza, vůbec nemůžeme. Pro oslavence byl zadarmo, takovou nabídku jsme samozřejmě nemohly odmítnout. Před odchodem nás přišla pozdravit slečna, Češka! Jak je ten svět malý.
 Odkoulely jsme se z restaurace do blízkého kina, kam jsme šly na 4D film -Fantastic beasts and where to find them. Byla jsem z toho nadšená. Občas jsem sice nerozuměla, ale hýbající, klepající sedadla, vůně, déšť a další efekty to dohnaly. 
Pak došlo taky na každoměsíční setkání Čechů a Slováků, kam jsme tentokrát dorazili ve větším počtu a moc si to užili.
Pravděpodobně víkend na to se slavil na ambasádě Mikuláš se vším tradičním, co k němu a Čechám patří...s Mikulášem, andělem, čertem, chlebem, gulášem, pivem atd.
Přišel den prvního velkého loučení a to s Ivčou, která odjížděla. Měla jsem s ní ale domluvenou poslední věc a to výšlap na Nansan a návštěvu vyhlídkové věže za západu slunce. Jelikož jsem měla práci, tak jsme to bohužel úplně načas nestihly, ale i tak to byla nádhera. Nahoře na vyhlídce jsme měly štěstí na další Čechy, no chápete to, je nás všude jak mravenců.
Tahle fotka tu není omylem! Jedná se o českou restauraci kolem které jsem procházela cestou z práce.
Výhled ze záchodové kabinky nás uchvátil natolik, že jsme si s ním musely udělat fotku. 
Další věc, která stojí za zmínku je pracovní. Mluvím o svém prvním natáčení reklamy, konkrétně reklamy na luxusní madrace. Natáčení trvalo celkem čtyři dny a natáčeli jsme dvě verze. Každý den probíhal zhruba stejně, ráno od 7 nás postupně líčili a strojili a většinou se začalo natáčet až kolem 15 h. a točila se jedna a ta stejná scéna pořád dokola. První den ale dorazil jeden model až asi v18 h., takže jsme do té doby točili vlastně nanečisto a nakonec se končilo až v 22 hodin. další dny už to bylo lepší. Ale třeba třetí natáčecí den, kdy jsme točili samostatně, se na mě vůbec nedostala řada. Takže jsem si večer sundala make-up, který mi ráno přes hodinu líčili a jela domů.
A teď se konečně dostávám k úplnému závěru. Mojí poslední prací bylo focení na východním pobřeží Korei na pláži. K mému štěstí ale ten den ukazovaly teploměry až -8 stupňů a sněžilo. Taková zima mi snad v životě nebyla. Cestou zpět jsme se zastavili na obědovečeři (v 16 h.) v
tradiční korejské restauraci.
A úplně poslední den byl tady, dopoledne jsem skočila navštívit poslední palác, dokoupila pár suvenýrů a na oběd se sešla se Sandrou a šly jsme na dlouho plánovaný oběd na veganský burger do Huggers. Skoro bych řekla, že jsem chrochtala blahem, jak dobré to bylo.

Zbývalo mi už jen několik málo hodin na dopakování a rozloučení se i se Simčou.
Spolubydlící mi na rozloučenou koupila zase mrkvový dort s karamelovou polevou z další veganské restaurace, která byla na mém seznamu. To byl ale hodovací den.
Z minula jsem se poučila a tentokrát už jsem žádné zavazadlo v autobuse nenechala. Cestu do Istanbulu jsem krom jídel, které bych si nenechal ujít, prospala. A krize mě přepadla až při čekání na let do Prahy, kdy mi 2 hodiny přišly jako věčnost.
Praha, Praha, Praha...hrknutí letadla při přisednutí na zem značilo konec dalšího skvělého dobrodružství.

You Might Also Like

2 komentářů

  1. Ta česká restaurace mě překvapila, vážně jsem myslela, že fotka je omyl :D Seoul vypadá velmi zajímavě, rozhodně se tam jednou také chci podívat! A ten outfit z focení z pláže vypadá super, hlavně, že jsi nakonec neumrzla při těch teplotách :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za milý komentář. Opravdu se mi tam moc líbilo. Přeji ti, ať se ti tam také podaří podívat.

      Vymazat