Všichni studenti vyráželi po vánočních prázdninách otráveně do školy, moje cesta ale tentokrát směřovala trochu dále. S nervozitou a natěšeností jsem seděla s rodiči v autě a lapala atmosféru posledních momentů jejich přítomnosti. Dorazili jsme na letiště a já si začala pomalu uvědomovat, že je to skutečnost. Pak přišel ten moment říct Ahoj a vydat se k letadlu. A tím začalo největší dobrodružství mého dosavadního života. Prošla jsem pasovou kontrolou a ocitla se sama, ikdyž kolem bylo spoustu lidí, ale od té chvíle to bylo už jen na mně, víte jak to myslím?!

 Letěla jsem do Helsinek, kde jsem čekala asi tři hodiny. Tady jsem se sešla s dalšíma holkama, které letěly se mnou. Cesta byla opravdu dlouhá a moc jsem toho nenaspala, tak jsem se alespoň zabavila  sledováním 2 Broke girls na obrazovkách. Večeře byla docela dobrá a dostali jsme i zmrzlinu Haagen-Dazs, ale snídaně moc poživatelná nebyla...

Po přistání a vymotání se z letiště jsme jely asi dvě hodiny autobusem do centra, a pak došly kousek do hotelu. Na recepci mi dali služební telefon(není to iPhone, jak jsem doufala, ale tlačítkový telefon nějaké japonské značky :D), informace na další den a kartu, která slouží jako klíč do hotelu a pokoje. Na pokoji jsem se seznámila se spolubidlící Janelí z Estonska, a pak jsem vyrazila do obchodu koupit si něco k jídlu. Tady mě celkem zamrazili, když jsem viděla cenu ovoce a zeleniny, a když jsem u zbytku sortimentu nebyla schopna odhadnout, co to je. Vyhrál to trs banánů, mini okurky, rajčata a zeleninová salát s nějakou luštěninovou směsí. 

Budila jsem se pravidelně každé dvě hodiny, až konečně přišlo ráno a já vyrazila před hotel, kde mě vyzvedl jeden z řidičů a odvezl do agentury. Tady jsme vyplnili nějaké papíry, nafotili polaroidy a natočili video. Potom nás naložili do aut a začal první castingový den, měli jsme na plánu myslím 30 castingů, takže jsme se vrátili na hotel kolem jedenácté. První týden jsem byla opravdu unavená, popravdě jsem nečekala, že na mě bude mít ten posun takový vliv. Den co den na mě padla v 15 hodin únava a já byla schopná usnout kdekoliv, zato večer se mi buď spát nechtělo, nebo jsem se probudila ve 4 hodiny a nepovedlo se mě usnout ani po sté ovečce(ano, i tuto metodu jsem vyzkoušela, ale marně) Takto vypadali všechny mé dny až do pátku, pak měl přijít víkend a pondělí volna(byl státní svátek), ale usmálo se na mě štěstí a já měla každý ten den práci.