V PONDĚLÍ jsem fotila pro Lee mimo město, takže jsem se vrátila pozdě a už neměla žádný casting. Káťa mi řekla, jak si ji zavolala bookerka, znova ji vynadala, protože našla její blog, kde našla fotky z klubu, což máme zakázané. Chtěla po ní, aby jí nabonzovala další, kteří tam chodí. K tomu jí ještě vyčetla, že moc jí, protože její blog je asi tak jako můj plný fotek jídla. Já šla na kobereček
v ÚTERÝ, ale byla na mě naštěstí o dost mírnější, neměla jsem toho na triku tolik jako Káťa. Ale ani tak to nebyl nic příjemného. No nic, stalo se a člověk to musí umět přejít, byl to jeden z mála špatných zážitků v Tokiu a ty se zapomínají první, zato ty krásné vydrží.
ČTVRTEK
Po dopoledním focení a odpoledních castinzích jsem večer zase jednou dostala chuť na sushi. Rozhodly jsme se, že když už jsme tady, tak bychom měly zajít i do nějaké lepší sushi restaurace, než do našeho obvyklého sushi "fast foodu", abychom to mohly porovnat. Už dlouho jsme kolem jedné chodily a pokoukávaly po ní, navíc byla v posledním patře, takže se nabízel výhled do okolí. Vyvezly jsme se tedy proskleným výtahem a doufaly, že nám naše kapesné bude stačit. Číšník nás usadil ke stolu a donesl nám jídelní lístek. Po jeho otevření nám došlo, že nejsme správně. Samozřejmě jsme počítali s vyšší cenou, ale tohle bylo opravdu moc. Vlastně za cenu jednoho talířku s nejlevnější sushi (o dvou kusech) bychom si jich v našem "fast foodu" koupily asi pět! Jak největší socky jsme si tedy jeden talířek objednaly, zaplatily a šly na jistotu. Nakonec jsme tedy za stejnou cenu měly daleko větší sushi hostinu a jediný rozdíl, který jsem zaregistrovala bylo prostředí. Rozhodly jsme se experimentovat, tak jsme si objednaly i cosi, co na obrázku vypadalo jako oranžová pěna. Na stole už se ale tento zjev podobal...no prostě první zleva, řekněte sami. V tu chvíli nás přešla lenost a přeložily jsme si, co jsme si to objednaly...byl to mořský ježek. Opravdu jsem měla v plánu to tam prostě nechat i přes moji averzi k plýtvání jídlem, ale Kačka mě přemluvila, že to na 3 sníme. Byla to chyba, obrovská chyba. Nikdy jsem nejedla nic hnusnějšího! Okamžitě jsem to zapila asi litrem čaje a zajedla dalším sushi. Naštěstí jsme si nechaly nakonec ozkoušené dobroty. Takže mořský ježek se přiřadil k sejtanu (fermentované sóje) a vaječnému pudingu do mého seznamu japonských jídel, které nemohu ani cítit.
PÁTEČNÍ ráno jsme si plánovaly už dlouho dopředu, vstávaly jsme asi v 11 h. a šly si nakoupit brunch - donuty Krispy Kreme a sójové latte. Donesly jsme si to pod rozkvetlé sakury v Yoyogi parku a pořádně si to vychutnaly. Musím říct, že jsem byla přeslazená ještě druhý den, ale v tu chvíli to byla prostě největší lahoda. Večer mě čekal jen jeden casting, kvůli kterému jsem ale proseděla přes hodinu v autě. Vrátila jsem se do tentokrát prázdného apartmánu, protože Kačka odjela na víkend pracovat do Osaky. Zašla jsem se rozloučit s Kamilou, která dalšího dne odjížděla, a pak zalehla do postele.
Jak už u mě bylo skoro pravidlem, tak jsem v NEDĚLI dopoledne opět vyrazila na farmářské trhy, kde jsem se naobědvala. Odpoledne jsem měla sraz s Barčou (je taky z mé mateřské agentury) a vyrazily jsme do Ueno parku. V areálu parku najdete spoustu chrámu, muzeí, sakura álejí, ZOO a taky jediný Strabucks v parku (nevím, co je na tom tak atraktivního, ale psali to v průvodci jako zajímavost). Bylo to velmi příjemně strávené odpoledne.

Sakura latte a panda manju koláčky plněné pastou z fazolí