V PONDĚLÍ jsem měla pick up v 11 h. a jela na jeden casting a pak do agentury. Stejný program měla i Amalie se kterou jsme se ten den sešly dost podobně oblečené(Já měla tmavě modré šaty a na to tmavě zelený rolák a ona tmavě zelené šaty a tmavě modrý rolák), takže jsme se samozřejmě musely vyfotit. Po přeměření dorazila Kačka a měly jsme chvilku čas, tak jsme si zašly koupit oběd do Café de la ville(Kavárna naproti agentuře, kde dělají mezi modelkami vyhlášené francouzské tousty). Vybraly jsme si zapečené těstoviny se zeleninou a paniny s kuřetem na medu a salátem. S obsluhou byla opět těžká domluva, jelikož tam nikdo neuměl pořádně anglicky, takže jsme si k tomu nakonec vlastně skoro omylem objednaly každá pití. Čekaly jsme a pozorovaly, jak nám připálili paniny(začali tedy dělat nové) a jak se ručička hodinek pomalu blíží k času našeho odjezdu před agenturu. Poprosily jsme tedy obsluhu, jestli by nám to mohli zabalit s sebou, jenže to nepochopili a nic se nedělo, jejich tempo se naopak ještě zpomalilo, protože se mezi sebou domlouvali, co vlastně chceme. Dali nám pití, které jsme si přelily do kelímků(jež tu byli k dispozici)a to samé jsme měly v plánu s jídlem, už jsme totiž měly zpoždění. Najednou se ale stal zázrak a na pultu se objevila papírová taška s naší objednávkou(dostaly jsme pití ještě jednou a dokonce nám dali i druhý salát). Poděkovaly jsme a skoro během jsme dorazily zpět do agentury, kde jsme nakonec stejně ještě čekaly. Nestává se totiž moc často, že bychom vyjížděli v domluvený čas, taková situace nastává opravdu jen tehdy, když jdu zrovna pozdě já.

ÚTERÝ(Spur focení a narozeninová oslava)
Měla jsem práci pro další číslo časopisu Spur. Většinu tříhodinové cesty jsem propovídala s Češkou Markétou, která je také z Donny(má agentura v JP). Měří 182 cm, takže si vedle ní připadám jak trpaslík, a je hrozně upovídaná. Dojeli jsme do zasněžené krajiny k jezeru poblíž hory Fuji, což je nejvyšší hora Japonska, ale bohužel se na ní prý v zimě turisti nepouští. Jaké pro nás bylo překvapení, když na nás modelka za námi promluvila po celé cestě česky, jmenovala se Anička. Začali nám dělat vlasy a já na hlavu dostala oranžovou paruku. Anča šla fotit první. Musím poznamenat, že naše oblečení nebylo do těchto podmínek zrovna vhodné, jarní šaty a boty na podpatku nejsou běžnou výbavou polárníků. Chudák skoro fialová se vrátila pro další outfit do autobusu(tady celé přípravy probíhají) a šla do té zimy znovu. My jsme zatím pozorovaly, jak začíná sněžit a psychicky se připravovaly až přijde řada na nás. Po návratu celého týmu nám sdělili, že máme štěstí, protože se rozhodli nafotit zbytek ve studiu. Po hodinovém přesunu jsme měli oběd a dodělali mi makeup a šla jsem fotit. Všechny fotky se fotili polaroidem a budou v časopise oskenované. Celou dobu jsme si lámaly hlavu s tím, co máme představovat, protože to nemělo spojitost. Anička byla jako panenka v bílém a s paraplíčkem, já vypadala jak utečenec s blázince a Markét namalovali šíleně široké a srostlé obočí a do vlasů zamotali tunu pestrobarevných mašlí.
Na hotel jsem se vrátila chvíli po Káťe. Ta už zatím připravila čokoládové fondue s ovocem, protože Kamila měla 17. narozeniny, tak jsme ji chtěly překvapit. Dorazily k nám tři holky(a to jsme zvaly skoro všechny z agentury, tak bylo alespoň víc jídla pro nás). Po dojedení fondue dostaly chuť na sushi, tak jsme se vydaly do nejbližšího sushi baru. Nechápu, jak se to do nich mohlo vejít, já už byla přecpaná a hlavně přeslazená k prasknutí. Na hotelu jsme ještě chvilku pobyly společně na pokoji u Kamily a Oliwie a chvíli po půlnoci se vydaly do hajan.


STŘEDA(Aloha, plavání, curry)
Mám opravdu hrozně ráda focení v lokaci, cesta sice zabere spoustu času, ale poznám díky tomu Japonsko i z jiných stránek. Tento den mě odvezli do Aloha garden v Tateyama, což je taková tropická botanická zahrada. Bylo to tam opravdu jak někde na Hawai a k tomu jsem fotila převážně ve skleníku, takže to bylo asi první focení, kdy mě netrápila zima ale vedro. V týmu bylo pár lidí, s kterými už jsem pracovala a hlavně designérka, která si mě vybrala už po třetí, z čehož mám radost, protože si člověk focení víc užije, když už s těmi lidmi má alespoň nějaký vztah. Do hotelu jsem přijela v 16 hodin a rychle jsem vyrazila do blízké kavárničky, kde na mě čekaly holky z Pure(moje mateřská agentura). Bylo to příjemné odpoledne, kdy jsem si přišla zase jako v Čechách se starými kamarádkami na kafču, přitom je znám jenom chvilku. Po rozloučení jsme se s Kačkou vydaly do bazénu, trvalo nám opravdu dlouho, než jsme se tam dokopaly, ale už to nějaký pohyb chtělo. Nedělala jsem tu totiž první měsíc vůbec nic, nebyl na to čas. Vlastně ani v únoru se toho moc nezměnilo, i když jsem alespoň začala chodit na dlouhé procházky rychlo chůzí :D. Do bazénu se může jen s čepičkou, tak jsme si tam jednu růžovoučkou koupily a vyrazily na to. Plavaly jsme asi 40 minut a uplavaly něco přes km, vím, že to není moc, ale pro mě jakožto skoro neplavce to byl úspěch, hlavně to byl děsně uklidňující pocit a začalo mě to snad i bavit. Odměnou za tento výkon nám byla masáž na masážním křesle, které je tu zdarma dostupné. Byly jsme na něm asi 10 minut, než nás přišli vyhodit, protože zavírali. Vrátily jsme se metrem na Shibuyu a vyrazily na zasloužené curry do vyhlášeného Curry house u našeho hotelu. Snažily jsme se objednat ladies menu, kde jsou dva druhy curry, malý pita chleba a salát. Komunikace opět vázla, takže jsme nakonec dostaly klasickou obří porci velkého sýrového nan chlebu(teď zpětně dopisuji...byla to opravdu ladies portion, ta klasická je ještě mnohem větší, ale to uvidíte příště). Bylo to něco úžasného,ale stejně nechápu, jak to ve mně mohlo celé zmizet, ale stalo se a my se odkoulely na hotel.

Vybrala jsem si kuřecí a špenátovo-houbové curry se sýrovým pita chlebem

PÁTEK(focení pro Elle)
Ráno jsem po snídani celá natěšená vyrazila výjimečně brzy. Podle instrukcí jsem dojela metrem, a poté podle mapy, ve které byla zvýrazňovačem vyznačená trasa, jsem došla do studia. Tady na mě koukali jak na blázna a řekli mi, že jsem se asi spletla a ukázali mi jiné studio na mapě. Měla jsem na přesun 10 minut, takže jsem se dala do běhu a celá rudá tam dorazila asi o 2 minuty déle. Celý tým mě příjemně přivítal a po chvilce jsme se dali do práce. Nejdéle trvalo líčení, protože se jednalo o beauty fotku. Kosmetička byla moc příjemná(a nějaká slavná) a celou dobu si se mnou povídala. O tom, jak pracovala s českým týmem Elle, když jeli do Japonska fotit nějaký editorial, o modelingu, životě a co mě opravdu moc potěšilo, když mě přirovnávala ke Kate Moss(což mi tedy moc nepřijde). Během líčení nám fotograf přinesl vynikající lemon cake a kadeřník mi řekl, že má nějakou vyhlášenou pekárnu v Tokiu a vydal kuchařku. Oblékli mě do krásných šatů a šla jsem fotit. Samotné focení trvalo asi půl hodiny. Krásnou tečkou na konci bylo, když mi dali dárek-rtěnku a lesk na rty z nové kolekce Yves Saint Laurent(tato značka se totiž na fotce propagovala).

Tady můžete vidět, jak to v agentuře trochu popletli.

SOBOTA(Asakusa, Skytree, lobster paella)
Kačka se vrátila kolem třetí, protože měla casting, a vyrazily jsme do Sensódži chrámu v Asakuse. Tady nás nejprve ohromily trhy plné zajímavého zboží, hlavně jídla a hned jsme musely spoustu dobrot okusit. Štěstí pro nás bylo, že jsme tam byly celkem pozdě a spousta krámků zavírala, jinak bychom skrz trh ke chrámu asi nikdy nedošly. Před chrámem jsme si vyvěštily budoucnost. Třepaly jsme krabičkou a u toho si něco přály, a pak z ní vysypaly jeden klacík, na kterém bylo číslo(samozřejmě v japonštině). Pak jsme našly šuplík s identickým číslem, což nebyl zrovna jednoduchý úkol a vytáhly z něj věštbu. Stálo tu, jestli se nám to splní a zda budeme mít štěstí, lásku, peníze, práci a další věci. prošly jsme si areál a vyrazily ke Skytree věži, která vypadala jako kousek od nás, ale cesta nám nakonec zabrala skoro hodinu. Stálo to ale za to, výhled byl dechberoucí a atmosféra parádní. Hrál tu DJ, takže jsem si přišla jak na nějaké luxusní párty. Tlačil nás čas, protože jsme byly pozvány na večeři, takže jsme odtud vyrazily rychle do hotelu. Sem pro nás přijel taxík a odvezl nás na Roppongi do restaurace. Večeři pořádali dva promotéři, což jsou lidi, co se živí tím, že berou modelky do různých podniků, které díky tomu získají na popularitě. Osobně nechápu lidi, co jdou do restaurace, protože tam chodí nějaké modelky. Restaurace vypadalo docela luxusně, v menu bylo od každého něco, ale převážně to byla španělská a italská kuchyně. Bylo nás tu asi 10 a měli jsme pro sebe salonek. Objednala jsem si Lobster paella, bylo to vůbec poprvé, co jsem ji ochutnala a bylo to něco výborného, už se nemůžu dočkat, až se podívám do Španělska a dám si ji tam. Po večeři většina odcházela do klubu, ale my se vydaly taxíkem zpět na hotel. Byl to příjemný večer, jak řekla kamarádka Kamila, tak je u těchto večeří "evropské klima", kdy si člověk odpočine, nadechne se a může opět vyrazit mezi Japonce(tím nemyslím nic špatného, Japonci jsou super, jen po chvíli někdy člověku začne jejich přehnaná laskavost, poslušnost a pomalost lézt na nervy, ale o tom se snad rozepíšu později)











NEDĚLE(Valentýn)
Po předešlé noci jsme byly dost unavené, takže jsme po snídani opět ulehly do postele a probraly se až na oběd, kdy Kačka musela vyrazit na casting. Já si zašla do Sushi baru na doporučenou rice bowl.
Bylo krásné počasí, tak jsem se rozhodla zajít do klidného Yoyogi parku, lehnout na trávu a napsat všechny pohledy. Došla jsem tedy k dvou km vzdálené bráně do parku a uviděla obří demonstraci, nejprve jsem si tedy myslela, že je to nějaká oslava Valentýna, ale cedule s politickými hesly mě vyvedly z omylu. Snažila jsem se tedy najít jiný vchod, ale park je tak rozlehlý, že jsem k němu ani nedošla a už bylo na čase se vrátit. Večer jsme s Kačkou a Amalii vyrazily na antivalentýnskou večeři do restaurace Tomboy a tím celý víkend krásně zakončily,¨

Předkrm:sýrové fondue Pizza a ještě následovaly zapečené těstoviny na indický způsob(ty ale nebyly moc fotogenické)