Každé PONDĚLÍ máme v agentuře measurement(přeměření a převážení), takže ani toto nebylo výjimkou. Řidič nás tedy v 9:45 vyzvedl u hotelu a jeli jsme na jeden casting, a poté do agentury. Tady mi řekli, že půjdu ke kadeřníkovi, a pak mám hodinu pauzu. Krásnější kadeřnictví jsem neviděla, ale nemám ani jednu fotku, protože mi hned u vchodu vzali věci a uložili je do šatny. Hotová jsem byla za pár minut, protože mi jen zkrátil ofinu, přes kterou už jsem pomalu neviděla. V pauze jsem si snědla oběd(brokolici s krevetami, které jsem si den předem uvařila) a zašla na kafe do blízké kavárny, kde jsem neodolala a dala si ginger latte( miluji zázvor!) a četla knížku. Pak už jsem do večera pokračovala castingy.

V ÚTERÝ jsem se opět podívala do Yokohami, fotila jsem pro značku Mix Tokyo ve stejném studiu jako minule. Celý tým byl velice přátelský a nevím, co jiného bych napsala, než že jsem si to opět užívala. Fotila se mnou i jedna japonská modelka, která byla dokonce vyšší než já(pravda je, že já na modeling nejsem zas tak vysoká). Součástí bylo i natáčení nějakého reklamního videa, takže jsem si trochu zahrála na herečku. Po castinzích a návratu do hotelu jsme s Káťou zjistily, že nám nefunguje topení, takže jsme to nahlásily na recepci a oni nám řekli, že na noc přespíme v jiném a druhý den ráno máme všechny své věci dát na recepci a dostaneme ještě úplně jiný pokoj. Takže jsme sbalily svých pár švestek a odtahaly to do pokoje, kde jsme měly přespat. Tenhle pokoj byl naprosto skvělý, byl pro 3 lidi, takže měl oddělenou kuchyni, velkou kuchyni!(my máme na jedné půlce dřez a na druhé jeden sporák, takže mezi je asi 10 cm "linky") Celkově tu bylo více místa a spousta úložného prostoru. Celý proces balení a stěhování zabral dost času, takže jsme šly spát pozdě.

Ve STŘEDU ráno jsem byla trochu ve skluzu, šla jsem na snídani, a pak postupně tahala všechny zavazadla k recepci. Jela jsem na práci metrem, kde jsem trochu zazmatkovala a běhala od jedné linky k druhé, protože jsem si nebyla jistá, kterou mám jet. Když už jsem konečně seděla ve správném metru bylo 9:50 a mně práce začínala od 10 h. Jela jsem jen jednu zastávku a bylo to max. 100 m od metra, jenže já šla na špatnou stranu, takže mi nakonec volali z agentury a navigovali mě. Dorazila jsem asi o 15 min. déle, ale vůbec se nezlobili. Teď něco k práci, bylo to pro značku MILK, jejíž oblečení je v hodně kawaii stylu. Většinu fotek jsme fotili v bytě fotografky, který byl celý vymalovaný stejnou modrou barvou. Když jsme sem přišli, tak jsem na sobě měla šaty s třešničkami(které vypadaly jako noční košile), krajkovaný průhledný vínový úplet, krajkované ponožky, příšerné boty s pusinkou a na hlavě korunku. Tento přeslazený outfit jsem fotila na křesle s dekou levhartího vzoru a přede mnou ležela svíčka, no vážně se to moc hodilo a vůbec jsem si nepřišla jak nějaká japonská lehká dívka. Naštěstí ta šílenost brzo skončila a já vyrazila pěšky do hotelu, protože mě tu měl vyzvednout řidič. Měla jsem chvilku čas, tak jsem zašla do obchodu s Polaroidy(o jehož koupi tu stále přemýšlím, ale nějak se nemohu rozhodnout), a když jsem vyšla, tak jsem skoro vrazila do Amalie(modelka z Dánska), která měla namířeno stejným směrem. Ukázala mi skvělý hrabák se značkovým oblečením, a potom jsme spolu došly do hotelu.

Výhled ze střechy u bytu fotografky(fotili mě tam, jak jezdím na kole)

Ve ČTVRTEK jsem fotila do katalogu pro obchodní dům Isetan(největší v Tokiu), trvalo to asi jen 4 hodiny. Večer jsme si s Káťou uvařily výbornou večeři a oběd na další den, ale nějak jsme to neodhadly, takže toho bylo, jako bychom chtěly nakrmit celý hotel.

Rýžovo-pohankovo-dýňovo-fazolovo-špenátovo- kuřecí rizoto

PÁTEK jsem měla zavolat ve 12 do agentury a do té doby jsem měla volno. Šla jsem tedy najít jeden obchod(asi 4 km od hotelu). ve kterém si můžete vyrobit čerstvé arašídové nebo mandlové máslo, dorazila jsem tam a měla asi jen 5 min., tak jsem si koupila papáju a dragon fruit(nikdy předtím jsem to neměla a hrozně jsem to díky instagramovým fotkám chtěla ochutnat) a máslo nechala na příště. Dojela jsem zpět metrem a na apartmánu zavolala do agentury, kde mi oznámili, že mám ještě hodinu a půl čas(to kdybych věděla, tak jsem to máslo stihla). K obědu jsem si dala žitný chléb s avokádem a vajíčkem. Ten den jsme nakonec končili poměrně brzy(asi v 20 h.), tak jsme s Kačkou zašly oslavit začátek víkendu do sushi baru, který nám doporučily jiné modelky. Daly jsme si dva druhy napůl, abychom toho ochutnaly co nejvíce a bylo to vynikající. Nakonec se Kačka rozhodla, že si dá dezert, já na sladké chuť neměla, tak jsem vyzkoušela ještě jedno sushi. Spokojené jsme se chystaly k odchodu, dkyž jsme zjistily, že je venku průtrž. Kačka měla na sobě poprvé její krásné Prada botky a měla o ně oprávněné starosti, tak si na ně navlékla igelitové sáčky. Po pár krocích se jí ale svlékly, takže nám nezbylo nic jiného než se dát do běhu, což je na Shibuye v tuto noční dobu celkem problém. Byl to vrcholový výkon prokličkovat mezi davy deštníků, připadala jsem si jako žirafa, která se prodírá houbovým pralesem.

Výhled z budovy, kde jsme měli casting.

V SOBOTU jsem jela asi poprvé taxíkem, přišla jsem si jak celebrita, čekal mě před hotelem černý vůz, pak mi řidič otevřel dveře a odvezl až před dveře studia. K snídani mi dali ovoce-mé milované hroznové víno, borůvky a jahody(prý je tu teď sezóna jahod-v zimě?!, pořád jsou ale příšerně drahé) a mandlové mléko. Šlo o focení lookbooku a natáčení nějakého videa. Byla to sice dlouhá práce, ale opět jsem byla se vším spokojena. Po příchodu jsme s Káťou a polkou Kamilou šly ven na procházku. Cíl naší cesty bylo Mango, ale byly jsme snad všude, jen tam jsme nedošly. Ukázala jsem holkám hrabák Chicago, kde jsem si zkusila Calvin Klein jeans, ale jelikož zavírali, tak to na mě byl veliký tlak a já nejsem schopna se rozhodnout ani bez časového pressu. Nevzala jsem si je, tak s nimi nakonec odešla Káťa, což je dobře, protože jí sluší asi milionkrát více. Holky dostaly chuť na sušenku z obchodu Cookies time, tak jsme se tam vydaly, ale smůla se nám lepila na paty, bylo pár minut po zavíračce. Musely jsme tedy rychle najít odpovídající náhradu, a když už jdou modelky na sušenku, tak to musí stát za to. Kamila nechtěla jinou než ze Starbucku a to rovnou z toho největšího na Shibuye, když jsme sem došly, tak si to nějak rozmyslela a dala si horké sójové nízkotučné mléko(tedy pokud jí obsluha rozuměla). Kačka si vybrala nějakou extra čokoládovou mňaminu a horké mléko a já si nic nedala, protože mi nebylo úplně nejlépe od žaludku.
V NEDĚLI jsem měla focení na živo( netušila jsem co to je), takže jsem byla celkem překvapená, když jsem podle mapy došla do studia a objevila showroom plný lidí. Byli jsme zde dvě modelky a jeden model a na začátku nám všem udělali stejný afro účes, který trval asi hodinu. Potom to probíhalo tak, že jsme po většinou po  jednom chodili do showroomu a tady nás vyfotili a fotky rovnou vylepili na zeď, takže to zákazníci mohli pozorovat, což mi přijde jako fajn nápad. Kolekce se mi moc líbila, bylo to hravé, mělo to nápad a moc se mi líbil jednotící prvek u každého outfitu a to chlupaté bambulky na provázku z vlny v různých barevných variantách. Byla by to ideální práce, kdyby to netrvalo tak zatraceně dlouho a nebylo to tak jednotvárné. Obléct, jít před foťák, postavit se (měli jsme jen rovně stát a koukat do objektivu) a znovu. To vše podtrhla hudba, která zde hrála, protože to bylo jedno CD asi s pěti skladbami, které hrálo pořád dokola jak kolovrátek. Končili jsme asi v 18 h. a já se vydala cestou k metru, kdy jsem musela přejít most, kde byl krásný výhled, tak jsem jako správná turistka vytáhla svůj kompakt a začala horlivě fotit, když zahlédnu toho modela, jak se šklebí. Pozdravíme se a zjistíme, že jdeme na metro, jedeme na stejnou stanici, dokonce do stejného hotelu, což znamená, že máme stejnou agenturu. Tak jsme cestu propovídali a po návratu na hotel jsem s Kačkou vyrazila na večeři. 3li jsme do toho centra s jídlem, kde jsem potkala Islanďana( nevím, jak se to tam jmenuje). Dali jsme si nějaké japonské knedlíčky na ochutnání a nakonec smoothie. Následovala procházka po obchodech a návrat do hotelu.

  Děkuji za přečtení příspěvku a já jdu pokračovat v psaní dalšího, abych dohnala ten dvoutýdenní skluz!