BARCELONA 2

22.8.17

V pondělí jsem vyrazila na focení editorialu. Dojela jsem do čtvrti plné továrních velkých garáží (nevím, jak to jinak nazvat) a necítila jsem se zde úplně dobře. Procházela jsem ulicemi kolem nich, kde občas projela dodávka nebo vylezl nějaký Asiat nebo Turek. Po chvíli jsem ale přešla po mostě přes koleje a dostala se na sídliště. Studio bylo umístěno v nějaké továrně asi o sto patrech. Přivítala mě v něm sympatická dvojice - stylistka a fotograf, který se hned ze začátku omluvil, že moc neumí anglicky. Celkem jsme fotili čtyři outfity a celou dobu panovala skvělá atmosféra. Z focení jsme tedy odcházeli všichni velmi spokojení a již ten večer mi poslal pár upravených fotek, ze kterých mám obrovskou radost.

Cestou domů jsem si koupila empanadas plněné špenátem.

V úterý jsem měla dopoledne práci pro značku Ana Tichy. Pokud vám to zavání češtinou, tak je to opravdu odvozeno od českého příjmení Tichý. Tato designérka je totiž původem z Čech, respektive její babička je z Českého Krumlova a Tichý je tedy její druhé příjmení. Česky tedy bohužel neuměla a sama toto město navštívila jen jednou jako malá, ale i tak to byla příjemná náhoda. Po práci jsem se vyrazila projít k nemocnici Santa Creu i Sant Pau. Původně jsem se chtěla jen podívat z venku, ale když jsem tu krásu uviděla, tak mi bylo hned jasné, že za tohle peníze ráda utratím. A stálo to za to, byla to opravdu nádhera. Pro mě to bylo jedno z nejkrásnějších míst, které jsem v Barceloně navštívila. Cestou zpět jsem to ještě vzala kolem Sagrady, protože ta se člověku jen tak neomrzí.

Takhle vypadala příprava outfitů na focení pro Ana Tichy.

Výhled z nemocnice na Sagradu Familii

Ve středu jsem jela do centra na casting. Dorazila jsem na místo a marně se snažila dostat dovnitř budovy, nikdo na zvonek neodpovídal. Psala jsem tedy do agentury a ty mi sdělili, že casting je až příští týden. Já blbá, nepodívala jsem se na datum, protože mi vždy všechny informace posílali večer na následující den, tak mě to ani nenapadlo. Zahanbeně jsem se tedy omluvila za omyl. Vůbec mi to ale nevadilo, protože jsem se alespoň vykopala brzo z postele a stejně jsem do této části města chtěla, protože tu je asi nejvíc zajímavostí hned vedle sebe. Ani ošklivé počasí mi nezabránilo v tom, abych si to zde vše prošla. Začala jsem u přístavu a pokračovala dlouhou ulicí plnou obchůdků zvanou La Rambla až k tržnici La Boqueria. Nakonec jsem bloudila romantickými uličkami staré čtvrti Barri Gotic, kde jsem navštívila například katedrálu svaté Eulálie. Pak jsem se prošla kolonádou u vítězného oblouku Arc de Triomf a následně zamířila domů.

Kolumbův památný sloup

La Rambla

Katedrála svaté Eulálie

Ulice a uličky Barri Gotic

Vítězný oblouk Arc de Triomf

Ve čtvrtek jsme odpoledne vyrazily s Innou na nákup do 6 km vzdáleného obchodního centra. Ptáte se, proč tak daleko? I já se divila, jelikož kolem našeho apartmánu máme všemožných krámů spoustu. Tento je však prý nejlevnější a největší a já byla za procházku ráda.

V pátek jsem si přivstala, abych se vyhnula frontám v muzeu Pisacca, kam jsem díky věku měla vstup zadarmo, cha :D. Cestou zpět jsem se chvíli motala uličkami Barri Gotic, a pak to vzala přes plaza de Cataluna (náměstí Katalánska) na Passeig de Gracia, kde jsem se sešla s Innou. Byly asi čtyři hodiny a my ještě neobědvaly, tak se mi Inna rozhodla ukázat její oblíbený falafel bar Maoz vegetarian, kde si skoro za hubičku koupíte buď salát nebo pita chleba s hummusem a falafelem a k tomu máte k dispozici neomezený salátový bar. Bylo to skoro u muzea, ze kterého jsem se chvíli předtím vrátila, takže jsem ty 3 km absolvovala znovu, tentokrát ale s dobrou společností. Díky salátům jsme byly plné ještě předtím, než jsme se prokousaly k falafelu, takže jsme si nakonec půlku zabalily na později a vyrazily vychodit naše kalorie na Montjuic, což je jméno kopce, parku a pevnosti u pobřeží. Spoustu turistů si cestu sem ulehčuje lanovkou, ale my jsme si to hravě vyšláply pěšky. Dolů jsme to vzaly z druhé strany kopce, kde se nachází Národní galerie katalánského umění a před ní kouzelné fontány, kde se dvakrát do týdne od 21 h. sejdou davy lidí, aby pozorovaly jejich barevnou show s hudbou. My tu sice chvilku poseděly a kochaly se nádherným výhledem, ale čekat až do večera jsme nechtěly, takže jsem zamířily domů, kam jsme asi po dvou hodinách chůze dorazily.

V pátek jsme s Innou navštívily městský park.

Krom holubů tu můžete nakrmit i takové papoušky. Normálka, ne?

O víkendu se v tomto parku a přilehlé aleji konaly trhy k oslavě Dni země. Takže tu bylo spoustu stánků hlavně s různým jídlem (vegan, eko, místní,...) a představovaly se tu různé dobročinné a ekologické organizace. Využily jsme tedy této příležitosti a daly si zde obídek, a pak vyrazily k přístavu, kde jsme strávily zbytek odpoledne.

Tady jsem poprvé ve Španělsku (už jsem jednu měla v Tokiu :D) ochutnala paellu. I když vím, že spoustu lidí tvrdí, že bez masa to není paella. Já byla ale velmi spokojená, jak můžete na další fotce vidět!