SEOUL #3 - PALÁCE, MOJE PRVNÍ SHOW

1.11.16

Byla STŘEDA 19.10. a já měla mít den volna. Vydala jsem se tedy do centra města, kde se celkem blízko u sebe nachází spoustu památek. Navštívila jsem dva z pěti velkých paláců. Oba byli překrásné. Prvním byl menší Deoksugung, před jeho bránou zrovna probíhala výměna stráží. Uvnitř jsou krom staveb korejské architektury také dvě v západním stylu. A co mě pobavilo a zároveň potěšilo bylo, když mě dvakrát za sebou zastavila nějaká skupinka středoškoláků, jestli se se mnou mohou vyfotit.

Koukněte na ty roztomilé dětičky, já bych si jedno adoptovala :D. V dobových kostýmech jsem tam potkávala spoustu lidí, pozdějijsem zjistila, že pakmají vstup na památky zadarmo. Což se mi hrozně líbí, protože se tím podpoří udržování tradic.
 K dalšímu paláci to bylo asi 15 minut chůze. Cestou jsem se pokusila najít nějakou veganskou restauraci, ale marně, dokonce jsem se zkoušela ptát i na informacích. Zpočátku to vypadalo nadějně, protože pán vytáhl mapu a začal mi ukazovat, kde jsem, pak palác, do kterého jsem mířila, ale když mi začal kroužkovat všechny okolní památky a muzea, tak mi bylo jasné, že mi nerozuměl. No nevadí, alespoň jsem dostala mapu. nakonec se na mě ale usmálo štěstí a já objevila restauraci, kde měli anglické menu a podávali bibimbap s tofu. Bibimbap je tradiční korejský pokrm, je to miska s různou zeleninou, masem, vajíčkem, tofu, prostě záleží jaký si dáte a to vše se smíchá s rýží. Jenže tyto znalosti jsem ještě neměa, takže jsem způsobila fópá, když jsem si do oné misky se zeleninou nalila miso polévku, ktérá k tomu byla podávaná. Musíte si říkat, jak mě tohle mohlo napadnout. Ale když jsem se rozhlížela po restauraci, tak každý měl několik misek a jídlo si z nich různě přendával a mixoval v další menší mističce a na mě to už z obrázku působilo trochu jako polévka. Když jsem tak ale učinila, tak dorazil číšník a vyvedl mě z omylu, trochu pozdě tedy. U vedlejšího stolu se mi partička lidí také zasmála, ale pak se se mnou pustili do řeči, což mě překvapilo, protože málo kdy tu někdo mluví anglicky. Jak už jsem zjistila, tak né protože by neuměli, jsou to mistři hlavně na gramatiku, ale protože se tak stydí a bojí, že by udělali chybu, že se raději do hovoru vůbec nepouštějí. Bibimbap mi chutnal a vůbec bych neřekla, že se to takhle jíst nemá. Po obědě jsem vyrazila do Gyeongbokgung, což je asi nejznámější z paláců. Před jeho bránou mě docela vyděsily zástupy stovek policistů, kteří se štíty v rukou valily jedním směrem. Všichni ostatní se ale chovali normálně a klidně a jakoby jim na tom nepřišlo nic ani trochu neobvyklého. Tak jsem si je natočila a pokračovala dál. Procházela jsem si areál paláce snad dvě hodiny, když jsem se zrovna proplétala uličkami jedné z mini vesniček (nevím jak jinak bych to nazvala), tak mě zastavil pán z ochranky, že mají cvičení evakuace a dovedl mě namísto shromáždění, kde jsem musela skoro půl hodiny tvrdnout a poslouchat korejský rozhlas. Když nás konečně pustili, tak jsem už měla docela na spěch, protože mi během dopoledne přišla zpráva, že mi přidali casting. Nakonec jsem se ale stihla včas vrátit.

ČTVRTEK
Bylo asi 11, když jsem se dle rady bookerky rozhodla jít na střechu trénovat catwalk (chůzi v podpatcích), protože mě odpoledne již čekala moje první přehlídka vůbec a to rovnou na Seoul fashion week. Opravdu to nebyla střecha, jakou jsem si představovala, ale spíše velká terasa s krásným výhledem. Chodila jsem tam asi 5 minut, když přišla nějaká rozespalá Korejka a tak nějak rukama nohama mi vysvětlila, že to je u ní slyšet. Takže můj trénink skončil brzy, což mi akorát přidalo na obavách z nadcházející show. Domluvila jsem si tedy, že do agentury dorazím před odjezdem dříve a oni mě ještě poupraví. Řekli mi, že chodím dobře, jen ruce vypadají nepřirozeně a za nic na světě se mi nedařilo s nimi něco udělat, tak už na nich bylo vidět jak začínají být nervózní. Když se ale dozvěděli, že budu mít u obou outfitů ruce v kapsách, tak se jim opět vykouzlil úsměv na tváři. Nastal tedy čas vyrazit. Jel tam se mnou sympatický manager Lin. Taxík nás zavezl před krásnou, velkou a moderní budovu, kde se celý fashion week odehrával. Po chvíli čekání jsem se konečně dostala na řadu s make-upem, po hodině a půl dorazili i kluci z agentury, kteří tu show šli také. Najednou se přípravy na přehlídku zastavili a všichni ztichli, po chvíli jsem zjistila proč. Zrovna začala jiná přehlídka, která se odehrávala ve stejné hale jako přípravy, oddělená pouze provizorní zdí. Mohli jsme se na ní jít podívat, čehož jsem samozřejmě využila a sledovala ji celou s nadšením, byla to první přehlídka, kterou jsem kdy viděla naživo, když nepočítám tu na zámku na Kurónských slavnostech, kde studentky oděvní školy z Červeného Kostelce předváděly své výtvory pyžam. Byla to nádhera, až jsem se bála nadechnout, jak křehce celá kolekce a choreografie působila. Show skončila a my se vrátili k přípravám a za chvíli poté už šli na generálku. Každý měl své stanoviště, u kterého byla slečna, která mu pomáhala se převlékat. Já měla dva outfity, takže jsem se po prvním musela běžet rychle převléct. To že jsem při generálce nespadla mě trochu uklidnilo, ale jen trochu, protože boty, které jsem měla se nedaly ani trochu označit za pohodlné. Oboje měly tvrdou podrážku ze dřeva. První byly na podpatku a druhé měly vysokou platformu a chodilo se v nich kupodivu hůře než v těch vysokých, navíc se vyzouvaly. Po krátké pauze přišel čas se jít připravit již na přehlídku. Než vše začalo, tak jsme asi půl hodiny čekali seřazení podle toho, jak půjdeme. Okolo nás pobíhali designéři a upravovali na nás oblečení. A taky zde bylo spoustu fotografů a kameramanů, což jsem vůbec nečekala, kteří zběsile fotili až to kolem blýskalo jako za bouřky. Za chvíli už spustila všemi oposlouchaná písnička a já věděla, že za pár minut už se budu procházet mezi stovkami lidí, kteří na mě budou směřovat ne jen pohled, ale také objektivy svých foťáků a kamer. Manager mi před přehlídkou řekl, ať si užiji svoji chvíli a opravdu to tak bylo. Ať jsem byla nervózní, když jsem čekala za plentou až mi žena dá znamení, tak jakmile jsem vkročila na molo, tak to ze mě opadlo a úplně jsem vše kolem sebe ignorovala, prostě jsem šla a vážně si to užívala. Po přehlídce jsme vyšli tentokrát hlavním vchodem a za chvíli jsme zjistili, že nám jeden model chybí. Ohlédli jsme se a uviděli ho obklopeného Korejkami. Nejdřív jsem si myslela, že ho zastavili, protože se jim jen líbí, ale pak mi jeden model řekl, že je to docela známý youtuber, takže to byly jeho fanynky. Čekali jsme asi půl hodiny než se s ním všichni vyfotí a on se jim podepíše a nevím co všechno ještě slavní dělají. Pak už jsme se konečně vydali sehnat taxi. Přijeli jsme docela pozdě a mě druhý den čekala práce, tak jsem šla brzy spát.
V PÁTEK jsem měla práci pro nějaký internetový obchod, do kupy to bylo kolem 100 outfitů, takže žádná sranda.
V SOBOTU jsem fotila lookbook pro jednu designérku, což byla naopak práce moc příjemná, celý tým byl milý a komunikativní v rámci jejich jazykových schopností.
Já s managerem Linem po práci
A co se dělo v NEDĚLI si nechám na další příspěvek, těšte se!
Mějte se všichni hezky!

You Might Also Like

1 komentářů

  1. Moc pěkný článěk :) a Seoul vypadá moc pěkně, je moc milý, že se s tebou ty lidi od vedlejšího stolu začali vykecávat, palec nahoru :) !
    gingerjannie.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat